Canisterapeutické zkoušky jsem složila s Ebinou v roce 2009 a podle našich zpráv, jsme byly první "bišonkový" tým v republice.
Canisterapii se od té doby věnuji aktivně a moc ráda a Ebinu to také moc baví.
Od jara 2011 má canisterapeutické zkoušky i moje dcera a také s oběma fenami, takže jsme vzájemně zastupitelné.
Obě naše feny canisterapie moc baví. V momentě, kdy vezmu do ruky šátky, které jsou známkou toho, že jedeme na "canisku", tak začnou neuvěřitelně vyvádět a štěkat a popohánět nás k větší rychlosti, abychom už šly a ony se mohly mazlit a "válet" v posteli. Rozárka se pro tuto činnost narodila. Ebina je sice trošku akčnější, ale polohování jí také baví.
V současné době chodíme na canisterapii jednou týdně do ÚVN ve Střešovicích na odd. sociální péče. Věkové složení klientů je zde hodně přes 80 let a většinou jsou to klienti ležící nebo velmi obtížně se pohybující a tak malý pejsek do postele je pro ně příjemné vytržení ze stereotypu. Ebi s Rozárkou jsou zde velmi oblíbené jak u klientů, tak u zdravotnického personálu. Ne jednou se stalo, že skončil někdo z personálu na čtyřech na zemi a mazlil se. A také ne jednou se stalo, že Ebi nebo Rozárka byly odlákány na pamlsek na sesternu. Prostě canisterapie zde funguje na všech úrovních a to je dobře. Ale i ony zde mají své oblíbené klienty, mezi kterými jasně vede paní M. U paní M. se v posteli nechají nakrmit, podrbat a pak u ní pravidelně jedna nebo druhá, popř obě, usnou v posteli.
V červnu 2012 jsme začaly také navštěvovat LDN ve VFN na Vinohradech, kde jako dobrovolnická organizace působí Lékořice. A hned na stránkách Lékořice o nás vyšel i článek včetně fotek. Zs s polupráce s VFN Vinohrady máme všechny velkou radost a podle reakcí klientů věříme, že přinášíme i radost do jednotlivých pokojů LDN. Fotky z naší práce v LDN jsou dále.
Fotky z naší činnosti:
