Rozárka je prostě naše......je to úplně poslední narozené štěně Belinky, narodila se 25. 4.2008 a jsem moc ráda, že jí máme, i když je to potvora rozmazlená. Nevíte náhodou, kdo jí tak asi mohl rozmazlit??? Nechce snad náhodou někdo říct, že my??? .... :-)) Asi už to tak bude....
Rozárka je drobnějšího vzrůstu, takže na první pohled vám může připadat jako štěně, ale oč je drobnější o to má širší srdce. Dokáže dát najevo svou přízeň každému, kdo na ni vlídně promluví a podrbe ji, ale i přesto je to taková závislačka na paničce, prakticky se ode mne nehne, jen když je na blízku někdo, kdo vypadá nadějně, že by ji mohl podrbat, to jen po očku sleduje, jestli náhodu neodcházím, že by šla za mnou.....:-). Dceru má také ráda, ale když si usmyslí, že s ní ven nepůjde, tak nejde. Má po mámě vlastní názor - na všechno. Většinu času doma mi tráví v klíně.
Má také canisterapeutické zkoušky a v této činnosti má velmi dobré výsledky. Ona se narodila proto, aby dělala radost starým lidem v léčebně. Má to jako své životní poslání. Její krédo je, že ruce, které jsou nevyužité, jsou tady od toho, aby se jí nějakým způsobem dotýkaly. Vždycky se velmi těší na každou návštěvu v zařízení.
V roce 2010 absolvovala výstavu (s oceněním Výborná III.) a bonitaci. Je také uchovněna, ale štěňata ještě neměla.
Rozárka nás, bohužel, na vždy opustila 19. 1. 2019. Rozárko, stýská se mi.