Bertík

Bertíka jsme našly jako malinkaté vystrašené koťátko pod novinovým stánkem u nás za rohem. Katka ho asi 2 hod dolovala ven a když už ho konečně vyšťourala, tak jsem opravdu neměla to srdce jí s ním vyhodit. Navíc byla neděle večer, asi 22. hod - přesně 28. 9. 2003. Bertík byl vystrašený, zablešený, hladový, špinavý a poraněný na přední tlapce. Vykoupaly jsem ho, odblešily, ošetřily a nakrmily a už u nás prostě zůstal. Odměnil se nám svojí upřímnou láskou. Teda jen mně. Katku upřímně nenáviděl, protože ta mu vždycky "zachraňovala život", což pro něho mohlo být někdy i dost nepříjemné - tím myslím znásilňování při podávání léků, čištěné uší, atd.
Byl to úžasný kocour, dorostl nám do váhy 6,5kg a přesto nám občas někdo, kdo přišel na návštěvu nevěřil, že máme kromě dvou koček ještě i kocoura. V momentě, kdy se ve dvěřích objevila návštěva, zvláště pánská, tak kocour zmizel a nebyl a to ještě dlouho po jejím odchodu.
Bohužel musím používat ten minulý čas - byl - 23. 8. 2010 jsme ho po poradě s veterinářem nechaly uspat. Jeho tělo bylo zasaženo rakovinou jater a pomalu se nám ztrácel před očima. Už měl jen 2,9 kg, kostra potažená kůží. Bylo to pro nás moc smutné a hodně těžké rozhodnutí. A vůbec rok 2010 pro nás byl hodně smutný, opustila nás třetina zvířat a v  našem 60m2 bytě to bylo ale sakra znát. Teď už máme Maxe a 5 štěňat, tak se situace trošku vylepšila, ale i tak nám Belinka s Bertíkem moc chybějí.