Max byl měl být britský modrý kocour. Kocour to sice je, ale asi není ani britský a modrý také moc není, spíš stříbrný a někde i pruhovaný, ale to neznamená, že ho máme o to méně rády. Dostala jsem ho začátkem listopadu 2010 jako předčasný dárek k vánocům od dcery Katky. Bertík mi moc chyběl a ona už se na to nemohla koukat.
Byla jsem s Katkou pro něho u chovatelů a jestli bude tak úžasně velký jako jeho otec Bohouš, tak budu moc spokojená. Chtěla jsem totiž velkého líného kocoura a to teda jeho táta byl.... :-) Když jsme všechno probíraly s dcerou zpětně, tak Maxova matka Nela je spíš než britská kočka kočka kartouzská. Ale je to vlastně jedno, jen mne mrzí, že množitelé, od kterých ho Katka koupila ani nevědí, co prodávají. Mimo to byl zablešený a měl zánět v očích, ale to jsme stačily zlikvidovat hned v zárodku - blechy ihned po příjezdu domů Frontlinem a zánět jsme vyléčily do týdne.
Zatím spíš než Max, je to miniMax, ale roste hodně rychle.
Max nán poněkud vyrostl a já se těším, že ještě hodně poroste. V 11 měsících jsme ho nechali vykastrovat a teď jen tajně doufáme, že se zklidní. Zatím se tak tedy opravdu neděje. Velikosti svého otce ještě nedosáhnul a jeho klidu také ne.
